Jižní Morava je vinařský kraj s nekonečnou nabídkou výletů pro fandy přírody, historie i gastronomie. Pokud při svých cyklotoulkách na jižní Moravu zavítáte, určitě si všimnete také ohromných zemědělských ploch, které často doplňují pásy stromů, takzvané větrolamy. A právě jejich přínos a možnosti nám přiblížil Jan Dovrtěl, referent ochrany přírody z Lesního závodu Židlochovice Lesů České republiky.
Co si můžeme pod pojmem větrolam představit?
Obecně lze považovat za větrolam úzký pás lesa v otevřené zemědělské krajině, který slouží především k omezení větrné eroze. Proto se také většina větrolamů nachází v rovinatých převážně zemědělských oblastech jako jsou u nás jižní Morava nebo v Polabí. V těchto intenzivně zemědělsky obhospodařovaných oblastech je to často jediná vzrostlá dřevinná vegetace. Kromě toho, že omezují větrnou erozi plní i další funkce jako je krajinotvorná, ekologická, klimatická. Větrolamy poskytují mnohdy v zemědělské krajině životní prostor pro druhy zvěře a umožnují migraci i drobných organismů přes širé lány zemědělské půdy.
Funkcí tedy mají větrolamy hned několik a v krajině jsou nepřehlédnutelným prvkem. Lze je také nějak charakterizovat z pohledu katastru nemovitostí?
Většinou se jedná o lesní pozemky. Tyto porosty jsou zpravidla kvalifikovány podle zákona o lesích jako les zvláštního určení se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou. Samozřejmě bychom našli „větrolamy“, které nemusí být vedeny jako les. Přirozeně existují i další krajinné liniové prvky, například aleje, biokoridory, ochranné pásy, které plní obdobný účel jako větrolam.
Ale vraťme se ještě na začátek. Dá se určit, kdy a proč vznikla největší potřeba větrolamy vysazovat?
Hlavním důvodem pro výsadbu větrolamů byla snaha omezit sílu větru, který působil a někde i dnes může způsobit, značné škody odnášením drobných částic půdy a tím ji ochuzovat. Tento problém byl u nás v minulosti největší poté, co došlo ke scelování zemědělské půdy. To bylo také důvodem, proč byly na jižní Moravě v 50. a zřejmě ještě i v 60. letech provedeny rozsáhlé výsadby větrolamů. Vlastní funkce větrolamu spočívá v tom, že na návětrné straně působí jako bariéra a snižuje rychlost proudění větru. Tím se snižuje i jeho schopnost unášet drobné částice půdy.
Zastavit vítr v krajině se nám asi úplně nepodaří a zřejmě to není ani cílem, ale jak hodně ho můžeme a umíme přibrzdit?
Podle odborné literatury rozlišujeme větrolamy podle účinnosti s jakou omezují proudění větru na prodouvavé, poloprodouvavé a neprodouvavé. Prodouvavý větrolam je složený z jedné nebo dvou řad stromů, kdy keřové patro obvykle chybí. Poloprodouvavý větrolam patří mezi nejvhodnější řešení. Kombinuje stromové a částečně i keřové patro. Vítr větrolam může obtéct, ale část jím projde. Za větrolamem se obě vzduchové masy spojí a výsledek obou proudů sice směřuje k půdě, ale až po větší vzdálenosti. Neprodouvavý tvoří pro vítr pomyslnou stěnu, kterou musí vítr obtéct. U neprodouvavého větrolamu se sice rychlost větru velmi sníží, ale pouze na kratší vzdálenost.
Přestože se může větrolam jevit na první pohled jako jednoduché řešení, určitě má jeho prostorová struktura nějaká pravidla.
Větrolamy jsou liniové krajinné prvky. Z hlediska prostorového byly zakládány obvykle jako řadová výsadba. Jádro větrolamu bylo obvykle založeno jako několik řad hlavní dřeviny nebo směsí několika dřevin, které mají za úkol tvořit „hlavní kostru„ větrolamu. Dřeviny je vhodné vysadit v několika řadách vzdálených například 180 cm od sebe. Vzdálenost řad je třeba volit s ohledem na techniku, která bude používána pro následnou péči. Vzdálenost v řadě je pak třeba volit s ohledem na použitou dřevinu např. 70 cm. U topolů bude tato vzdálenost větší. Na lesních pozemcích je třeba dodržovat požadavky lesnické legislativy tak, aby byly naplněny požadavky na minimální počty stanovené vyhláškou č. 456/2021 Sb. K několika řadám hlavního patra pak z obou stran obvykle přiléhá jedna nebo více řad středního patra. Do středního patra volíme obvykle jiné druhy dřevin než do hlavního patra. Střední patro má tvořit v dospělosti kraj porostní stěny, zpestřovat dřevinnou skladbu a tím pozitivně ovlivňovat i biodiverzitu. Je zde možno použít méně běžné druhy jako je jeřáb břek, oskeruše, různé druhy javorů, lípu, hrušeň, jabloň, třešeň či další dřeviny. Po obvodu větrolamu je zpravidla vysazena jedna nebo vícero řad keřů, které by ve střední části větrolamu neměly dostatek světla. Keře mají za účel uzavírat porostní plášť v nejnižší části, dále zvyšují dále biodiverzitu a mohou poskytovat potravní nabídku pro různé druhy živočichů. Vhodná je výsadba domácích druhů jako je kupříkladu ptačí zob, svída, dřín, líska nebo hlohy. Počet řad u jednotlivých částí větrolamu je zásadně ovlivněn šířkou, kterou máme pro výsadbu k dispozici. Šířka větrolamu by měla být alespoň 15 metrů. Existují však také i úzké větrolamy – osm metrů. Zde je limitující především majetková struktura parcel.
Už jste jmenoval některé méně běžné druhy dřevin vhodné pro použití ve větrolamech. Existuje nějaký klíč, podle kterého se při výběru dřevin řídit?
Vzhledem k tomu, že větrolamy byly vysazovány především v nejnižších nadmořských výškách, jsou ve dřevinné skladbě používány především listnaté dřeviny. Při volbě vhodných dřevin bychom měli vycházet především z podmínek, které v dané lokalitě máme. Jiné dřeviny budeme volit na stanovištích s hlubokou, vodou dobře zásobenou půdou a jiné druhy na vysýchavých lokalitách s mělkým půdním profilem. Proto nelze stanovit univerzální model výsadby. Určitě bychom se měli podívat na to, které dřeviny nacházíme v okolí. Jedná-li se o lesní pozemky, lze využít i údaje lesních hospodářských plánů a lesnické typologické mapy. Přitom je třeba respektovat i požadavky lesnické legislativy na příslušný podíl dřevin melioračních a zpevňujících.
Má nějaký vliv na výběr dřevin změna klimatu?
S výhledem na měnící se klima a na oteplení a na častější a delší období sucha, jsou z našich domácích dřevin vhodné dřeviny především duby - dub zimní a letní. Ve větrolamech se jako perspektivní se jeví i použití výsadby dubu ceru, který je lépe adaptován na suchá stanoviště, neboť má těžiště výskytu v teplejších aridních oblastech. U dubů lze s výhodou využít i možnost založení větrolamu pomocí síje. Na suchých stanovištích tím vyřešíme problém s usycháním sazenic při výsadbě, neboť síje většinou neuschne. Obnova či založení hlavního patra větrolamu ze síje má však i svá specifika podobně jako při obnově v běžných lesních porostech. Pro optimální obnovu formou síje je třeba mít plochu připravenou bez pařezů původní předešlé výsadby. Dubové semenáčky rostou zpočátku velmi pomalu a vyžadují intenzivní ochranu proti buřeni, kde se bez využití techniky zpravidla neobejdeme. Dub jako dlouhověká dřevina zajistí relativně dlouhou životnost a stabilitu větrolamu.
Dub má tedy výborné vlastnosti a co další domácí dřeviny?
Z dalších domácích dřevin lze do výsadeb použít kupříkladu habr, třešeň, jeřáb břek ale i javory, lípy. Javory a lípy však, jak je patrno na některých výsadbách, nejsou vhodné na vysýchavá stanoviště, kde prosychají. Doporučit dnes nelze jasan, který trpí chřadnutím jasanu-chalarou, a nebo jilmy, které usychají v určitém věku na grafiózu.
Mluvil jste o vhodných druzích dřevin, jak je to s možností použití geograficky nepůvodních dřevin ve větrolamech? Jsou pro výsadby větrolamů vhodné?
V minulosti se zkoušely ve větrolamech na jižní Moravě různé dřeviny včetně dřevin nepůvodních. V hlavním patře byly vysazovány kupříkladu ořešáky černé, javor jasanolistý. V keřovém patře pak nacházíme i keře je netvařec křovitý, žanovec měchýřník, či některé druhy zimolezů. Jako příměs byly vysazovány i některé naše méně běžné dřeviny jako je moruše či mahalebka. Použití geograficky nepůvodních druhů je dnes problematické, neboť dle zákona na ochranu přírody a krajiny podléhá záměrné šíření geograficky nepůvodních druhů povolení orgány ochrany přírody. I když to neplatí pro druhy, v případě, kdy se hospodaří dle schváleného lesního hospodářského plánu, ne vždy je možno nepůvodní druhy využít (kupříkladu je-li výsadba spolufinancována z dotačních zdrojů za podmínek stanovených ochranou přírody). V minulosti byly často do hlavního patra používány různé druhy šlechtěných topolů, které rychle vytvořily požadovaný bariérový efekt, ale na sušších stanovištích značně utrpěly v důsledku dlouhodobého deficitu srážek v suchých letech. Různé klony šlechtěných topolů však mají stále své opodstatnění a byla by chyba je na dobrých stanovištích zavrhovat, a to především pro jejich schopnost plnit rychle funkci vysoké větrné bariéry.
Když dnes projíždíme krajinou jižní Moravy po dálnici z D2 směrem na Břeclav, nebo po rychlostní komunikaci z Brna na Mikulov či z Pohořelic na Znojmo, můžeme si povšimnout, že některé větrolamy jsou již mezernaté a tím je omezena jejich hlavní funkce. Jaké jsou příčiny?
Jednak je třeba mít na paměti, že větrolamy byly na jižní Moravě zakládány především v 50. letech minulého století a mnohé z těchto výsadeb už v důsledku věku dopěly do fáze postupného rozpadu. Často byly do hlavního patra používány relativně krátkověké topoly. Ke zhoršení zdravotního stavu přispěla i série suchých let po roce 2015, kdy v letních měsících nastaly období vysokých teplot s minimálními srážkovými úhrny. Mezi další faktory, které zhoršily stav především větrolamů se zastoupením jasanů bylo i chřadnutí jasanu -chalara fraxinea-, podobně jako grafióza u jilmů. Kratší životnost výsadeb lze vysvětlit často i extrémními podmínkami ve kterých jsou větrolamy vysazovány. Obvykle se jedná o otevřené vysýchavé větrné lokality. Nemalý vliv na špatném zdravotním stav má i expozice větrolamů úletům různých herbicidů používaných v na zemědělství. Mnohé z větrolamů jsou v majetků obcí či jiných subjektů, které špatný zdravotní stav neřeší a obnovu oddalují.
Za jak dlouho po vysazení je větrolam schopen plnit svoji funkci?
Pokud se týká hlavní funkce větrolamu, tj. snižovat rychlost větru a tím i snižovat jeho unášecí schopnost a omezovat erozi půdy, je pro jeho efektivitu zásadní výška větrolamu. U mladých výsadeb je tedy logické, že nebudou mít tuto schopnost tak velkou. Jak rychle začne výsadba plnit funkci větrolamu tak záleží na použité dřevinné skladbě, stanovišti a šířce větrolamu. S věkem a rostoucí porostní výškou však tato účinnost narůstá. U větrolamů se uvádí, že větrolam je schopen ovlivnit rychlost větru a tím i erozi na návětrné straně ve vzdálenosti desetinásobku výšky větrolamu a na závětrné straně do vzdálenosti dvaceti pěti (někdy i třiceti pěti) násobku výšky větrolamu. Větrolamy však plní i další funkce, které mohu plnit už i mladé porosty.
Problematika větrolamů má svoje specifika. Vyžaduje tedy od lesníků i jiný přístup?
Větrolamy jsou účelovými lesy. Jejich smysl není především v hospodářském využití, ale mají prioritně sloužit k ohraně zemědělské půdy a ke zlepšení krajinných poměrů. Proto by k nim měl být i lesnický přístup jiný, než u běžného hospodářského lesa. U větrolamů není prioritou produkce kvalitní dřevní hmoty, což se může projevit ve volbě dřevinné skladby při založení větrolamu. Výchovné zásahy by měly být vedeny jiným pohledem. Taktéž dosažení mýtního věku dřevin není důvodem k obnově větrolamu, pokud je stále funkční.
